Podstata bytí v tomto světě

Co je podstatou bytí v tomto světě? Tolikrát jsem si tu otázku v minulosti položil, snad tisíc krát. Jako bych tušil, že ta odpověď existuje a nebude to 42, číslo 42 ze Stopařova průvodce galaxií. Musí to být něco více konkrétního něco, co lze zakusit a snad i pochopit.

Dostal jsem před pár dny od svého klienta otázku, velmi dobrou otázku. 

Co to vlastně znamená být sám sebou?

Ta otázka měla tendenci být neosobní, ale vždy je osobní. Skutečně hmatatelnou odpověď dostane každý člověk sám v sobě, zakusí tu odpověď fyzicky ve svém těle, ve svém životě, ve hmotě, která se mu před očima materializuje a zase mizí v každé sekundě.

Ale je tady velké ALE, jistá podmínka!

Může se to stát pouze pokud se rozhodnete a skutečně vydáte na cestu ke své vrozené podstatě, která je zakopána pod vrstvou "nepravého já", Pod nánosem naučených strategií a zlozvyků vytvořených ve vlastní mysli. Narodíme se čistí s hotovým genetickým potenciálem a jsme SAMI SEBOU! Tyto nánosy, masky, polopravdy, lži vznikaly a jsou živeny ze strachu, sebelítosti, obav, bezmoci v naší vlastní hlavě. A co je smutné, byly zapsány do každé buňky našeho těla. 

Každá buňka má 2 základní schopnosti a je to dáno její konstrukcí. Má schopnost buněčné paměti a mutace.

Takže jsou zde tyto věci, co neprospívají našemu životu. Věci co NEJSME my, co nazýváme nepravým já a jsou uloženy opravdu velmi hluboko v nás.

Ať už to začalo v dětství a pokračovalo den co den v každodenních činnostech, které jsme si z hlavy onálepkovali podle důležitosti, je to stále s námi jako vrstva prachu. Buď s rostoucím věkem nabíráme další vrstvy a nánosy a tato zátěž je stále těžší a nesnesitelnější a NEBO...

NEBO se rozhodneme a konáme. Vydáme se odvážně na cestu k sobě, k sebeuvědomění, prožití života beze strachu a zátěží, které nám nepatří, které nemusíme všude tahat sebou a které nás odvádějí z ideální trajektorie životem. Ano, každý máme svou ideální trajektorii životem, kdy máme prožít život v jeho kráse a pestrosti a být pozorovatelem toho, co přináší, ať je to cokoliv.

Je to JEDNODUCHÉ, ale nikoliv SNADNÉ. Budeme se muset utkat se svou myslí (v esoterice egem, Toltéckém učení 4 dohod s vnitřním soudcem v naší hlavě) a ta se nebude chtít vzdát své nadvlády, svých strategií nás zastrašovat, konejšit, slibovat a hlavně rozhodovat o NAŠEM ŽIVOTĚ.

Naše mysl tady není od toho, aby nám "pomáhala" v rozhodování, ale aby sloužila jako nástroj ke sběru informací a jejich třídění. 

Naše mysl není nepřítel, je to skvělý nástroj, který při správném použití naopak napomáhá k naplnění našeho života.

Ale kdo má rozhodovat, když ne naše mysl? Když ne náš intelekt?

Je to naše tělo, naše tělo je vybaveno daleko vyšší inteligencí, než si naše mysl dokáže vůbec představit. Každý z nás má podle svých genetických aktivacích v buněčné DNA naprosto originální a jedinečný set schopností, darů, talentů a vnitřní mechanismus pro SPRÁVNÉ a ZDRAVÉ rozhodování. Všichni jsme dostali ten svůj, včetně kompasu, který zná naši jedinečnou dokonalou trajektorii životem, kdy můžeme prožít ten správný a zdravý život. 

Vesmír je spravedlivý, každý z nás dostal tuto výbavu do života. Ale jen zlomek z nás dostal ten velkorysý dárek, že se dozvěděl o svém genetickém nastavení a mechanice vnitřního rozhodování. 

Ti nejodvážnější s této šťastné skupiny se vydali na cestu experimentu. Kdy postupně dali zpět moc svému tělu, své vnitřní autoritě a odebrali moc vnějším autoritám, včetně naší mysli. Vrátili se tak zpět na svou ideální trajektorii životem. Tato cesta je do jisté míry disciplinovaný vědomý přístup ke každodennímu rozhodování. Cesta BÝT SKUTEČNĚ SÁM SEBOU . 

Neexistuje něco jako zázračné probuzení a dokonale šťastný život. Existuje jen cesta životem a ta se proměňuje. A na té cestě postupně odkládáte zátěže, které vám nepatří, mentální konstrukty, které mají destruktivní vliv (proti životu) a nakonec se Vám začne ulevovat, trvá to měsíce, často roky... 

Úleva přichází postupně, spousta "aha" efektů cestou, mění se lidé kolem vás, mění se prostředí a kulisy divadla, ve kterém hrajete hlavní roli. Máte méně zátěže a jste zdravější, máte jasnější pohled na to, co je to život, jak si vychutnat nádech a také výdech. Radujete se ze zdánlivě malých věcí, ale vidíte, že nejsou malé, že nic jako malé věci a velké věci neexistuje. Že vše je prodchnuto životem. I kamenný stůl má svou schopnost podílet se na životě v tomto vesmíru.

A pak se ocitáte na správných místech ve správném čase a pocítíte štěstí, procítíte život a víte, že vy jste ten život a že ten pocit, co považujete za štěstí, je vlastně něco jiného, že je to LÁSKA. Nejvyšší úroveň lásky: SEBE LÁSKA, láska k bytí, k životu v přítomném okamžiku, ať už děláte cokoliv.

A v tomto bodě, v tuto chvíli dostáváte odpověď na otázku: "Co to je být skutečně sám sebou". Ale už tuto odpověď nehledáte, protože v tomto stavu už nepotřebujete odpověď. Stejně se nedá vyjádřit žádnými slovy ani obrazy. Zkrátka to jen JE.

A pokud se někdo ptal na "své poslání v životě". Nemáme tady něco přesáhnout, něco po sobě zanechat, něco vybudovat, nebo to někam dotáhnout. Neexistuje něco jako poslání, je tu jen život, bytí a láska. A tyto 3 věci, které jsou v podstatě jedním a tím samým, mají frekvenci a ta frekvence existuje, je reálná a dosažitelná. A stojí to za tu cestu. se LÁSKOU zase stát jako v době našeho narození, v tom zázračném momentu, kdy jsme byli středobodem celého vesmíru...

S láskou

ROMAN